Channeling

Nepovažuji se za skalního příznivce channelingu a k většině způsobů, kterými je channeling dnes prováděn, mám jisté výhrady. Channeling podle mě podkopává nezbytnou duchovní samostatnost člověka a může jeho rozhodování učinit závislým na libovolné neviditelné inteligenci, které se člověk při channelingu otevře.

Neviditelné okolí je plné různých zlomyslných našeptávačů, kteří nás ochotně zásobí jejich sugescemi, jakmile se jim otevřeme a jsme ochotni se podle nich řídit. Jejich výhodou je schopnost vidět za roh a číst naše myšlenky, ale tím jejich převaha končí, protože eticky to bývají docela zanedbané bytosti. Často nás nejprve nachytají na nějakou drobnou mimosmyslově získanou pravdu, aby vzbudili naší důvěru, ale nakonec nám obvykle ublíží nějakou velkou lží, kterou jsme ochotni jim zbaštit jako malinu, čímž jim teprve uděláme opravdovou radost. Typickým produktem tohoto druhu channelingu jsou guruové, kteří dostávají z neviditelného světa potvrzení o své duchovní důležitosti.

Světlou výjimkou je channeling s nenarozeným dítětem, který se pokaždé vyznačuje nezaměnitelnou vroucně láskyplnou atmosférou. Nastávající dítě má na počátku formu kosmického anděla, která se během těhotenství – během vtělování – postupně mění na formu dítěte. Na své rodiče se obvykle vroucně těší, často i na sourozence, a z možnosti channelingové komunikace se svými rodiči bývá upřímně nadšené, a také své rodiče v této komunikaci s radostí podporuje. Díky této nezaměnitelně krásné vlnové frekvenci se mimosmyslový kontakt s nenarozeným dítětem nejen ladí a udržuje velmi snadno, ale především může přinášet všem zúčastněným hluboké lidské uspokojení.